Pohádka o Kačence

    Jednoho dne šla Kačenka do cukrárny, kde si koupila zmrzlinu. Posadila se s ní na lavičku na nedalekém náměstí a spokojeně ji jedla. Když tu najednou zpozorovala na nedalekém kopci za městem hrad. Ten hrad tu stál celá staletí, ale o takové pamětihodnosti Kačenka nikdy předtím nejevila zájem. Teprve až nyní, když zjistila, že tu stojí něco podobného, nahlas prohlásila: "Co kdybych vyrazila na výlet a podívala se po okolí hradu? Nikdy jsem tu nebyla a tak bych ráda poznala něco nového."

    Kačenka tedy snědla zmrzlinu a vyrazila směrem k hradu. Hrad stál jen kousíček za městem a tak Kačence cesta netrvala dlouho. Protože šlo o zříceninu, nikdo tu nevybíral vstupné a Kačenka tedy mohla bez povšimnutí dovnitř. Prohlídka hradu Kačenku ohromila natolik, že si představovala všechny možné královské průvody, rytířské souboje, či svatby princů a princezen.

    Jak Kačenka procházela po zřícenině hradu, cestou zahlédla jakési sklepení. Jen, když jej zbystřila, začal jí běhat mráz po zádech - vypadalo to, jako kdyby na ní z toho sklepení někdo koukal a volal ji k sobě. Kačenka tedy šla za tím tajemným hlasem do sklepení a tam našla uvězněnou bílou paní. Vylekaně uskočila dozadu a už už měla nakročeno k útěku. Jenže když tu najednou ta bílá paní smutně promluvila: "Prosím, pomoz mi a propust mě ze sklepení ven. Je tu zima a já bych moc ráda odešla do svých tajemných komnat. Uvěznil mě tu zlý čaroděj, který na mne před mnoha a mnoha lety zapomněl a zmizel pryč." Kačenka vyděšeně pípla: "A jak ti mohu pomoci? Nejsem si ale jistá, jestli to dokážu." Bílá paní tedy hned odpověděla: "Neboj, je to jednoduché. Musíš najít propouštěcí pergamen. Ten je schovaný někde tady na hradě a získá ho pouze ten kdo má čistou duši. A já vím, že ty jsi moc hodná holčička a pomoci mi dokážeš."

     Kačenka tedy poslechla bílou paní a šla hledat pergamen. Prohledala celý hrad, každou skulinku, každý koutek, ale pořád nemohla nic najít. A tak smutně bloumala po nádvoří a přemýšlela, na jakém místě ještě nebyla. Když tu najednou zahlédla malá dvířka na nádvoří, kterých si doteď nevšimla. A tak k nim přiběhla, rychle je otevřela a zamžourala do šera. Zprvu nic neviděla, ale, když si přivykla na přítmí, našla, co hledala. Jakýsi pergamen ležel pohozený na zemi a jako kdyby volal: "Zvedni mě a čti!". Kačenka tedy poslechla a celý pergamen přečetla.

    Zprvu se nic nedělo, ale po chvilce vyšla bílá paní klouzavým pohybem ze sklepení a radostně ke Kačence promluvila: "Děkuji ti za záchranu, milá Kačenko. Konečně po mnoha stoletích mohu vyjít ze sklepení a znovu navštívit své komnaty. Tam už na mne čekají mí přátelé a já se na ně moc těším. Dávám vám lidem tedy tento hrad do vašich rukou, starejte se o něj dobře."

 Bílá paní se s Kačenkou rozloučila a klouzavým pohybem plula do dáli, tam za pomocí hvězd vystoupala do nebes a Kačence ještě zamávala. Ta po chvilce očešla s dobrým pocitem domů za rodiči. Doma své dobrodružství vypověděla rodičům a ti jí odpověděli: "Po celá léta na tom hradě strašilo. Prý tam obcházela moc smutná bílá paní - podle legendy nemohla odejít za svými přáteli se kterými byla šťastná. Nu což, hlavně, že vše dobře dopadlo a bílá paní mohla jít domů. A ty Kašenko, jsi moc hodná, žes jí momohla."