Pohádka o Aničce a Vojtíškovi

Byl jednou jeden malý andílek, který se jmenoval Vojtíšek. Vojtíšek bydlel s ostatními anděly v domečku mezi obláčky. Přestože byl ještě malý, moc rád poznával nové věci. Jednoho dne, když ze svého obláčku pozoroval život na Zemi, spatřil jednu malou holčičku. Ta holčička náramně naříkala: „Nemohu najít svou maminku. Asi jsem dočista ztracená.“ A tak si Vojtíšek usmyslel, že jí pomůže. Poprosil tedy své dospělé andělské kamarády, zda by mu neporadili, jak má svůj úkol splnit. Ti mu hned s úsměvem na rtech vysvětlili: „Jsi moc hodný, Vojtíšku. Maminka holčičky není daleko. Běž tedy na Zem a doveď jí za ní. Mimochodem, jméno děvčete je Anička.“ Jakmile byl Vojtíšek u Aničky, zvesela řekl: „Pojď, dovedu tě za maminkou – spolu ji určitě najdeme.“

Když oba vyrazili vpřed, přiletěl k nim žlutý motýlek, který jim ukazoval cestu. Zanedlouho došli na palouček, kde už na Aničku čekala maminka. Anička nakonec poděkovala Vojtíškovi za svou záchranu. Poté mu na paloučku natrhala kytičku voňavých fialek. Protože ale musela jít s maminkou domů, oba se rozloučili.

Malý andílek se vrátil zpět do svého domova mezi obláčky. Tam dal kytičku fialek do vody – prý proto, aby mu neuvadla. Ta pak provoněla celičký andělský dům. Každý den jí také měnil vodu. Při té příležitosti si vzpomněl na Aničku. Pokaždé se za ní doletěl podívat, aby zjistil, jak se jí vede. A tak se stalo to, že se z Vojtíška i Aničky stali největší kamarádi, kteří si navzájem pomáhají.