Jak Vítek potkal Pegase

Byl jednou jeden chlapeček a ten se jmenoval Vítek. Vítek moc rád chodil na procházky. Jednoho dne se rozhodl, že půjde do nedalekého lesa ke své oblíbené studánce. Jen co dorazil na místo, usedl na měkký mech a pozoroval zdejší okolí. Po chvilce ale usnul. Tu ho však probudil jakýsi dusot. S úlekem vyskočil a rozhlédl se okolo sebe.

U tůňky pak spatřil jedno velmi zvláštní zvíře. Byl to okřídlený kůň. Vítek si promnul oči, zda opravdu dobře vidí. Když je znovu otevřel, zjistil, že kůň s křídly stále stojí u studánky a pije z ní vodu.

Po chvilce koník zvedl hlavu a zlehka promluvil: „Jen se mě neboj! Neublížím ti! Jsem Pegas. Už si určitě o mě slyšel z mnoha bájí a pověstí.“ Vítek jen zamrkal a dodal: „Máš pravdu, slyšel jsem o tobě. Myslel jsem ale, že žiješ jen v pohádkách.“ Na to mu Pegas odpověděl: „Ále, co tě bere! Vy, lidé, si o mě vyprávíte pohádky. Já jsem ale skutečný. Jen mezi vás chodím zřídka. Bydlím na řeckém pohoří Parnas. Pokud budeš chtít, rád ti ho ukážu! Pojď a vylez mi na hřbet.“ Vítek tedy Pegase poslechl a usedl mu mezi křídla. Okřídlený koník pak vystoupal nad mraky a uháněl k vysokým horám Parnas.

Zanedlouho oba dorazili do Pegasova domova. Vítkovi se zde moc líbilo a byl rád, že může poznat vše, o čem slýchával jen vyprávět.

Když nastala noc, Pegas najednou promluvil: „Milý Vítku, moc rád jsem tě poznal. Je už pozdě a rodiče tě zajisté hledají. Proto musíš jít zpět domů. Nejspíš se už spolu neuvidíme. Nezoufej ale! Ukážu ti své souhvězdí na obloze. To ti připomene náš výlet do Řecka.“ Vítek tedy opět vylezl Pegasovi na hřbet a oba vzlétli do vzduchu.

Jakmile Pegas zastavil před Vítkovou chaloupkou, ukázal mu ještě své souhvězdí a nakonec odletěl zpět na Parnas. Tam už zůstal na věky věků a Vítek se s ním nikdy nesetkal. Byl ale moc rád, že potkal doopravdického okřídleného koně. Od té doby se pak každý večer dívá na Pegasovo souhvězdí na obloze a vzpomíná na velké dobrodružství, které s ním zažil.