Povídka o zednářském umění a arabském kupci
Tenkrát, když ještě sloužil Dům u Zlatého prstenu v Týnské ulici, jako obchodní dům pro kupce z cizích zemí, přijel do Prahy neznámý kupec ze zámoří. Vezl mnoho exotického koření a různých neobvyklých, a hlavně zaoceánských a svým tvarem zajímavých šperků.
Neznámý obchodník se tedy ubytoval v Domě u Zlatého prstenu, a podle tehdejších zvyků nechal své obchodní zboží proclít. V Praze nebyl poprvé, proto tento zvyk již znal. Jakmile proběhla kontrola jeho zboží, šel se projít nedalekými křivolakými uličkami pražského města. Měl toto místo moc rád, takže vždy, když se mu naskytla příležitost, bloudil po blízkém i vzdálenějším okolí svého ubytování. Došel až na místní Uhelný trh, kde čeští mistři prodávali svůj nový vynález – dřevěné uhlí. Kupec sice netušil, jak se daná komodita vyráběla, ale její vůně ho přitahovala. Jak tak procházel Uhelným trhem, zahlédl mladého vysokého hocha s těžkým uhlákem naplněným uhlím. Mladíček kupce už delší dobu pozoroval a pak na něj ostýchavě mávl. Kupec tedy vyšel jeho směrem, aby s ním promluvil. Než však stačil cokoli říci, chlapec mu dal do tuky jakýsi znak zavěšený na koženém provázku. Nakonec ještě dodal: „Přijď večer do šenku na Staroměstském náměstí na pivo.“
Kupec vůbec netušil, o co jde, proto prozatím nepřemýšlel o chlapci z trhu a jeho odznáčku. Prahu měl moc rád, a tak se rozhodl, že si prohlédne místní architekturu. Ve světě viděl hodně různých staveb různých tvarů, nicméně Praha mu připadala stále okouzlující.
Když se večer vracel zpět do Domu u Zlatého prstenu, vzpomněl si na znak zavěšený na provázku. Měl ho stále v kapse, odkud ho vyndal a pohlédl na něj. Odznáček byl velmi zvláštní – takový ještě neviděl, a to za svůj život převezl už mnoho rozmanitých šperků či přívěsků. Uprostřed jakéhosi křivolakého čtyřhranu bylo vetkané písmenko G. Na cestách ho už párkrát zahlédl. Nepřikládal mu však žádnou velkou váhu, myslel si totiž, že jde pouze o nějakou dětskou hru.
To už ale kupec stál uprostřed Staroměstského náměstí, kde zahlédl ten tajuplný šenk, jehož jméno znal jen od chlapce z Uhelného trhu. Zamířil tedy ke vchodu, a ještě zahloubán do svých myšlenek, vrazil do svého známého obchodníka, kterého občas v Domě u Zlatého prstenu potkával.
Obchodník už byl na odchodu z hospody jakmile, ale zahlédl svého známého kupce, usmál se a znovu usedl ke stolu. Tam usadil i svého přítele, který právě přišel. Oba muži mezi sebou obstojně hovořili anglicky, takže neměli strach, že jim někdo bude rozumět. Náš kupec z dalekých zemí byl Arab. Ten druhý, co byl již na obchodu zas Angličan. Arabský kupec se od svého anglického přítele dozvěděl, že přívěsek, který ukrýval v kapse je jedním ze znaků tak zvaného Svobodného zednářství. Členové tohoto tajného řádu byli velcí umělci – matematici, stavitelé či geometrici a zedníci. Proto v jejich znaku je kružidlo, které maluje do bible a uvnitř znaku má vepsané písmeno G. Angličan o svém známém z Arábie věděl, že má velmi rád architekturu. Proto mu doporučil několik kontaktů na mistry ve svém umění, které v Praze znal, zda by ho naučili více.
Tenkrát ještě zednáři nebyli tolik známí jako dnes, proto se o nich moc nevědělo. Přesto arabský kupec neměl problém najít místní zednářskou studovnu. Zde našel jednoho z velmistrů tohoto umění, na kterého dostal kontakt. Hned se s ním domluvil na hodinách výuky o novém vědním oboru. Zde dokonce potkal i toho chlapce z Uhelného trhu. Později se dozvěděl, že místní velmistr vyslal svého pomocníka – chlapce s uhlákem, aby arabského kupce vyhledal. Arab byl totiž známý svou vášní pro stavby a také všichni věděli kudy cestuje. Stavebnictví ho tolik zajímalo, že byl ochoten podělit se o poznatky o jiných stavbách, které na svých cestách viděl. Samozřejmě ho uchvátili i pyramidy v zaoceánské poušti v Gíze, na své obchodní cesty okolo nich mockrát projížděl. Stále přemýšlel nad tím, jak je mohli tehdejší stavitelé postavit něco, tak přesného jako jsou právě stavby trojúhelníkového tvaru.
Kupec z Arábie tedy po splnění všech potřebných zkoušek, slavnostně přislíbil svou službu zednářskému umění. Pokaždé když se vrátil zpět do Prahy přivezl další propočty. Za odměnu byl přijat do bratrstva svobodného zednářství, kde studoval podrobněji matematiku a geometrii. Jeho cesty do Prahy se tedy prodlužovaly na delší dobu. Prahu měl moc rád a líbila se mu její dynamika.
Kupec nakonec zestárl, a protože ve své zemi na dalekém východě nikoho neměl, rozhodl se, že své stáři prožije právě v Praze. Zde se mu stále líbilo a mohl se zde dělit o svou radost – tedy radost z matematiky a geometrie. Na sklonku života tedy v Praze se začal naplno věnovat své nové oblibě – tedy výuce zednářského umění. Měl radost, když toto učení může předat mladším chlapcům.